Můj osobní příběh
Když se zamyslím sám nad sebou, připadá mi můj život jako divadelní hra. Ostatně, jak řekl William Shakespeare: “ Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jsou jenom herci.“ Moje účinkování v této báječné hře mě baví o to víc, že v něm hraji současně několik rolí. Dělám přitom všechno pro to, abych se také co nejvíce podílel na autorství „scénáře“. Přijměte prosím pozvání do tohoto mého „divadla“.
1.role – fyzika
Moje profese vlastně začala cestou na Měsíc. Tedy ne mojí vlastní, ale amerických kosmonautů. Byl jsem tehdy ještě pětiletý kluk, přesto si ale vzpomínám na jejich úžasný oblet Měsíce v Apollu 8 a nakonec o zhruba půl roku později přistání Armstronga a Aldrina přímo na Měsíci. Můj dědeček, který bydlel s námi, si vlastně kvůli tomu koupil televizor, který jsme tehdy ještě neměli, a já jsem se spolu s ním na všechny tyto přenosy díval.
Vesmír mě tím zcela uchvátil a astronomie se mi stala velkým koníčkem, který následně přerostl ve studium fyziky a matematiky na Přírodovědě v Brně. Vesmír mě fascinuje dodnes a pohled na hvězdnou oblohu mě stále uvádí v úžas. Specializoval jsem se sice na Einsteinovu teorii relativity, ale věnuji se také kvantové fyzice a teorii strun. Mým hlavním oborem jsou tak oblasti, které se zabývají těmi nejzákladnějšími otázkami týkajícími se vesmíru a bytí vůbec. Navíc, jak se začalo průběžně ukazovat, stala se mi nakonec fyzika základem a inspirací pro moje další studia. Vím, že jsem si vybral ten nejkrásnější obor vědy, který mi dává veliké uspokojení. Rád vám fyziku představím jako obor, který dokáže opravdově nadchnout.
2. role – theologie a filosofie
Musím však říci, že mám vlastně profesí víc. V dětství jsem ministroval a také díky tomu jsem se přirozeným způsobem dostal i do duchovního prostředí. Duchovní svět jsem ale vždy propojoval s fyzikou, což považuji dodnes za úplně normální. Během mých studií matematiky a fyziky jsem se nenápadně (bylo to ještě před revolucí) učil křesťanské filosofii u jednoho vzdělaného kněze. Byl to dominikán, což mi vyhovovalo právě proto, že dominikáni se zaměřují zvláště na jednoho z největších křesťanských theologů středověku, kterým je Tomáš Akvinský. Tomášovo pojetí filosofie, ve které spojuje rozumové poznání s duchovním, je velmi blízké právě mojí milované fyzice. Akvinský totiž používá přísně logickou, téměř matematicko-fyzikální výstavbu svých myšlenek. Probírali jsme ale samozřejmě také Platóna, Aristotela a jiné filosofy.
Stále více mi bylo také jasné, že pokud chci náležitě pochopit křesťanství, musím jít k jeho základům, tedy k židovství. Proto jsem po večerech některé dny v týdnu studoval u dominikánského kněze a jiné dny zase u jednoho moudrého člověka židovského vyznání. Tento člověk, kterého si dodnes velmi vážím, mě zase seznamoval nejen se základy hebrejštiny, ale hlavně mě učil židovskému pojetí první části Bible (v křesťanství je to Starý zákon). Později jsem se učil filosofii a některé části Talmudu (židovská sbírka výkladů Starého zákona) i u dalších vzdělaných židů (Starý zákon a Talmud patří k mojí nejoblíbenější četbě dodnes). Také díky nim se mi nejen rozšířil samotný pojem theologie a otevřela tak další úžasná cesta vedoucí k poznávání světa, ale našel jsem i cestu k původní čisté židovské mystice (tedy k mystice bez pozdějších, převážně mimožidovských, balastů). Od této doby jsem pevně přesvědčený, že kromě jiného je k chápání Bible nutná především orientace v židovském způsobu myšlení biblických dob a alespoň základní znalost hebrejštiny samotné.
Po revoluci, když jsem už měl dokončená studia fyziky a matematiky, jsem proto pokračoval ve studiu theologie v Olomouci, kde jsem absolvoval i katolický kněžský seminář. Kromě jiného také proto, abych se mohl dobře zorientovat po odborné stránce i v těchto kruzích, ze kterých jsem z duchovního hlediska vyšel. Na kněze jsem se však vysvětit nenechal. Před svojí čtyřicítkou jsem se navíc oženil, rodina je pro mě víc, kněžství a práce v církvi by nebyly mojí cestou.
Manželku jsem poznal při své zimní expedici na Špicberky. Věřili byste, že seznámení se kousek od severního pólu v zimě za polární noci je skutečně nezapomenutelné? A co teprve „první schůzky“ ve 25 stupních pod nulou, s pistolí proti ledním medvědům v kapse a navíc pod hvězdnou oblohou s polární září! Zkrátka „romantika jak blázen“, budete-li chtít, rád vám o tom, případně i se ženou, popovídám (a nejen o polárních krajích).
Přednášky o cestování
Spojení fyziky s theologií mě začalo stále více zajímat i z odborného hlediska, což pak vedlo k tématu mé doktorské práce. V ní jsem se věnoval tomuto pomeznímu oboru, spojujícímu zdánlivě neslučitelné (i když jsem se mohl věnovat jen jeho malé části týkající se času a pohybu). Důsledné spojení těchto dvou oborů však vede k nečekaným a podstatně větším obzorům poznání, než do kterých dohlédnou oba obory každý zvlášť. Právě objevování těchto nových obzorů mě stále více naplňuje úžasem. Také díky tomu je teď pro mě vztah k jedinému Bohu tím nejkrásnějším, co v životě mohu prožívat celým srdcem, celou duší a vší svou silou (tohle je ale bohužel nesdělitelné). Oblast poznání spojující fyziku a theologii považuji za svůj hlavní obor a přeji všem, aby do jeho krásy mohli také nahlédnout.
3. role – psychologie
Během studií matematiky s fyzikou a později theologie, jsem se také průběžně věnoval se zájmem studiu psychologie, ze které jsem později obhájil i diplomovou práci. V tomto oboru mě uchvátilo především učení Carla Gustava Junga. Jeho duchovní zaměření a lidský přístup mi ladí s mým přesvědčením, protože velmi dobře zapadá do obou hlavních náboženských systémů, o kterých jsem se už výše zmiňoval. Díky tomuto krásnému oboru tak mohu lidem ve své poradně pomáhat obnovovat jejich životní pohodu a zdraví.
Od doby, kdy se věnuji především Jungovu pojetí lidské psychiky, je pro mě objevování všech skrytých hlubin mysli úžasnou, nikdy nekončící cestou. Je to podobné, jako cestovatelské nadšení při objevování neznámých krajin – právě tím je totiž možné stále více a více poznávat sebe sama a rozšiřovat tak vlastní vědomí (Jung tuto cestu nazývá „individuace“). Úžasné je, že spolu s objevováním toho, kým vlastně jsme, vnímáme svět „barevnějším“, sami se pak cítíme více „celiství“ a vyrovnaní, ale také se nám tím otevírají netušená bohatství obsažená v základních duchovních textech a tím i značné možnosti, kterých můžeme využít pro svůj život.
Chcete-li, můžete mě navštívit: www. pm-psycholog.cz (psychologická poradna pro dospělé)
4. role – hudba
Čtvrtou mojí profesí je hudba, zvláště pak stará hudba. Zájem o ní začal také už v dětství v kostele, kde jsem zprvu možná víc poslouchal varhany, než kněze. Varhanní hudba, zvláště pak Bachova, mě dokázala už tehdy dostávat téměř až do transu. Středověká, renesanční, barokní či klasicistní hudba mě vodí do jakýchsi neznámých krajin snů, což mi přináší radost, pokoj a pocit štěstí. Při jejím poslechu lze nabrat spoustu duševní energie. Gregoriánský chorál mě pak dokáže zcela odhmotnit a vynést doslova až do nebe. Jsem velmi rád, že jsem se pak při studiu theologie mohl seznámit s hudbou i pod odborným vedením a tedy ještě více proniknout do krásy, kterou do života hudba přináší. Poslechem hudby, zvláště té staré, lze poznávat okolní i svůj vnitřní svět v jeho dalších skrytých podobách.
Hudba je pro mne ale také „aplikovanou matematikou“. Toto propojení hudby a matematiky je nádherně vidět třeba na výstavbě Bachových fug a preludií, ve kterých je vidět úžasné spojení matematického řádu s estetikou. Matematiku, ale také fyziku, lze snadno vidět i v různých druzích ladění nástrojů. A co teprve hudební nástroje samotné. Obdivuji je nejen jako nádherná výtvarná díla kombinující krásu s technikou, ale také z fyzikálního hlediska jako úžasné generátory tónů. Proto je od raného mládí také sbírám a hraji na ně. Protože jsem navíc chtěl mít i staré nástroje, které byly pro mě jinak nedostupné, naučil jsem se je pod vedením odborníků také vyrábět. Když pak nějaký ten hudební nástroj stavím, doslova při tom aplikuji fyziku pevných látek a akustiku spolu s technologií opracování dřeva či jiných materiálů do patřičných resonančních vlastností. Právě na hudbě a hudebních nástrojích vám také rád předvedu, že matematika a fyzika mají úžasnou vnitřní krásu.
Přednášky o hudebních nástrojích
Zde se můžete podívat na nástroje, které stavím: www.oldharp.com
5. role – pedagog
Během svých studií jsem si napřed po večerech přivydělával na půl úvazku jako pomocný učitel tance a společenské výchovy (v průběhu studií jsem se totiž také věnoval závodně společenskému tanci). Po prvních státnicích jsem pak pracoval jako učitel na základní a střední škole. Mám tedy za sebou dvacet let pedagogické praxe od páťáků až po maturanty, občas jsem se věnoval ale i vysokoškolákům. Pedagogická práce je sice těžká, ale nádherná, mám tuhle práci rád. Víte, co je na pedagogické práci také skvělé? Učitelé nestárnou, snad je to tím, že se na ně přenáší mládí jejich žáků a studentů.
Jak je ale možná z předešlého textu znát, jsem „duše nepokojná“, která stále potřebuje poznávat svět do větších a větších hloubek a pořád objevovat něco nového. Proto jsem se už před lety osamostatnil a v současnosti pokračuji ve své pedagogické práci tak, že na přednáškách a různých kurzech, které pro vás pořádám, předávám dál to, co jsem dříve sám získal od lidí, kteří mě učili. Je to však obohacování vzájemné, ostatní lidé mi svými otázkami a připomínkami pomáhají vidět svět také z jejich pohledu a inspirují mne tak k novým oblastem studia. Je to pro mě další směr poznávání, který bych bez vás neměl. Pokud člověk není ve svých názorech „zabejčený“ a dokáže být otevřený i jiným pohledům, pak se může stále učit a svět se mu tak jeví stále větším, krásnějším a „barevnějším“ (být otevřený ale samozřejmě neznamená přijímat bez výhrad každý nesmysl).
6. role – věčný student s jedinou zálibou
Kromě předchozích oborů se také aktivně věnuji olejomalbě (zvláště portrétům a krajinářství, obojí ve starém stylu), skládám hudbu, věnuji se řezbářství a rád si fotím krajinu. Kromě toho miluji architekturu gotických katedrál s jejich úžasnou symbolikou, středověké hrady, krásnou i odbornou literaturu od starověku po současnost, Shakespearovská dramata (a samozřejmě nejen ta), veškerá umělecká řemesla, ale mám rád také staré plachetnice, parní lokomotivy, letadla, elektronková rádia a mnoho dalšího.
Zdálo by se, že mám snad příliš mnoho zájmů, ale já to vidím jinak. Můj oblíbený Albert Einstein jednou řekl – volně citováno: „Co je přírodě do toho, z jakého pohledu ji studujeme? Příroda je jen jedna, nerozdělená, to jen my lidé ji uměle drobíme do malých částí a to pak neodpovídá realitě.“ Mám tedy ve skutečnosti jen jednu jedinou zálibu a tou je poznávání Božího světa ve všech jeho podobách – a to nejen z vědeckého pohledu, ale také užíváním si různých radostí života. Takové poznávání světa ze všech možných směrů mě dokáže stále fascinovat, protože svět je i přes různé nepěkné věci neskutečně krásný. Jsem tak vlastně, bez ohledu na svůj věk, pořád studentem. Trvalé studium je můj elixír mládí.
Vzpomínáte si na onoho moudrého žida, o kterém jsem se zmiňoval ve své druhé roli? On měl tehdy už přes devadesát let, přitom byl na tom nejen duševně, ale i fyzicky tak dobře jako člověk v plné síle. Na moji otázku, jak to dělá, že je tak svěží, mi odpověděl: „Jednak jím košer (velmi zjednodušeně řečeno jde o dělenou stravu s použitím jen některých potravin, které jsou navíc zcela přírodního původu), ale hlavně celý život několik hodin denně studuji. Tyhle dvě věci jsou jediným fungujícím elixírem mládí.“ Přestože měl jen základní vzdělání, velice dobře se orientoval ve skriptech s vysokoškolskou matematikou, které jsem mu ukázal. Povídali jsme si pak o celkem složitých problémech vyšší matematiky tak, jako bych to čekal u vysokoškolského profesora. Inu, jak on sám říkal: „Když si člověk udržuje svůj mozek stálým studiem v kondici, pak se on zase odvděčí nám tím, že udržuje v kondici i naše tělo.“
7. role – uživatel života
Předchozí role možná svádějí k domněnce, že se věnuji jen poznávání světa. Pravda, objevovat všechno, co objevovat mohu, je mojí velkou zálibou, ale jako každý si rád užívám toho, že jsem na světě. Především mám nade všechno rád svoji rodinu a všechny ostatní moje blízké. Rád se setkávám s lidmi, ať už známými nebo neznámými, a raduji se z toho, že jsem s nimi. S potěšením pak tato setkávání vnímám jako nějaký abstraktní obraz v duši, který všichni tito lidé malují svým vystupováním a povahou.
Současně se ale rád věnuji bláznivinám, např. jsem se prošel po Negevské poušti (kdy jindy, než v srpnu), asi dvacet minut jsem pilotoval malé akrobatické letadlo (můj známý, akrobatický pilot, mě vzal nahoru malým dvoumístným letadlem a tam mi předal řízení, přistával ale samozřejmě on sám), skočil jsem si padákem, letěl v balóně, jako tandem se proletěl v rogalu, párkrát jsem si zahrál skutečné divadlo, šel jsem si na vandr na Špicberky (dokonce dvakrát, jednou sám v létě, podruhé jako člen expedice v zimě) apod. Samozřejmě nejsem vždy tak akční, jsou chvíle, kdy jen tak v klidu lenoším. V nejbližší době plánuji věnovat se paraglidingu a doufám, že doposud není konec všem nápadům, které mám.
Pozvání
Na závěr vás všechny zvu k setkání, na kterém si můžeme povídat o filosofii, fyzice, theologii, mystice a samozřejmě i o starých hudebních nástrojích, na které vám rád i zahraji. Rád tak předám i vám trochu toho elixíru mládí, který se skrývá v poznávání Božího světa. Kromě osobního setkání na mých přednáškách, můžete využít také můj blog z filosofie nebo moje články z psychologie.
Těším se na vás, Pavel J. Macků
Vzdělání:
- Matematika a Fyzika – Přírodovědecká fakulta MU v Brně
- Základy psychologie – MU v Brně a UP v Olomouci
- Theologie – Theologická fakulta UP v Olomouci
- Doktorát z fyziky a filosofie – udělený Přírodovědeckou fakultou MU v Brně
- Příprava v kněžském semináři – UP v Olomouci (bez vysvěcení)
- Judaismus a židovská mystika (původní čistá mystika bez pozdějších esoterických dodatků) – soukromé studium
Výzkumná činnost:
- Vliv morálních norem na chování člověka
- Podstata času, prostoru a hmoty z pohledu fyziky a theologie
- Vztah mezi fyzickým a duchovním světem
- Člověk a jeho role v Božím stvoření
Ocenění:
- Držitel „Ocenění za hudební skladbu“ uděleného hudebním skladatelem Pavlem Slezákem, laureátem ceny Leoše Janáčka
Autor knih:
- Fyzika Boží mysli (odborné téma propojující fyziku a theologii) – stáhnout –
- Duchovní léčba (úvod do psychosomatiky) – stáhnout –
- Čtyři tváře a padesát očí (osobní úvahy nad různými tématy)
- Medvědí kámen (příběh ze středověku)
Záliby:
- Stará hudba a stavba historických hudebních nástrojů – k nahlédnutí zde –
- Olejomalba (zvl. krajiny a portréty starou technikou)
- Další viz výše – 6.role
Osobní postoj:
- Radost z toho, že jsem na světě
- Biblické poselství, přírodní a humanitní vědy
- Vůči všem vyznáním a duchovním směrům se řídím citátem jednoho moudrého rabína:
„Spravedlivý člověk je vždy hoden úcty bez ohledu na jeho víru.“
Moje heslo:
- „Super nubes semper sol est.“ (tj. Nad mraky je vždy slunce.)